Šestinedělí za námi aneb ...nechte se překvapit :)

Emminka měla včera 8 týdnů, tak je na čase zhodnotit jak jsme zvládly(i) šestinedělí...

No, nebudu vám nic nalhávat, bylo (a je) to trochu peklíčko :) (jak příhodné den po Mikuláši :)). 

Jak se říká, každé dítě je jiné. Takže vzhledem k divokosti, nespavosti a kontaktnosti Dominika jsem si říkala, že teď bychom na tom mohli být lépe...

Neděle na zahradě aneb podzimně - zimní fotoromán

Na dlouhé psaní článků není čas ani energie, tak alespoň zahradní ochutnávka ve formě fotek... 

A já slibuji, že po kousíčcích začnu psát o tom jak (ne)zvládáme šestinedělí :)

Porodní příběh aneb 39 + 3 = Emminka

Tak je to tady, jsme doma čtyři :)

Nikdo ode mě, s mojí frekvencí psaní, takto brzo článek asi nečekal. Mám k němu ale vážné důvody... Malý Oliverek z Prahy, který je ještě v bříšku, na něj čeká. Už včera (už v pondělí, nějak se mi to psaní protáhlo) měl termín a nějak se mu nechce ven. Tak aby to nebylo na mě, tady je můj porodní příběh :))

Mám doma už strašně dlouho blok, který jsem si koupila za 90,- a protože byl tak strašně drahý (na to, že je to vlastně obyčejný linkovaný blok s hezkým obalem) (a ano, v tomto jsem trochu lakota :)), hrozně dlouho jsem přemýšlela, co do něj budu psát... 

Měl to být něco jako deník z cest. Takový, který má "ta holka" z filmu Crazy, Beautiful (Šílená, Krásný) :)))

A ano, uhodli jste správně, ten blok se se mnou asi třikrát stěhoval a nikdy jsem do něj nic nenapsala.

Hnízdečko aneb švadlena Peťa :)

Moji chlapi si napařují nohy v lavóru, což je aktivita, kdy Domek vydrží třeba i 15 minut v klidu, tak se pochlubím s hnízdečkem, které jsem šila Emmince :)

A pro veliký úspěch jsem šila jedno i pro Oliverka :)

O tom, že si pořídím hnízdečko na spaní jsem byla rozhodnutá snad od začátku těhotenství. Emminka bude spát (teda takový je plán a všechny moc dobře víme, jak je to s plány :)) se mnou a Domíkem v pokojíčku. Postýlku máme přiraženou k posteli, ale tak trochu počítám, že skončí v pelechu s náma... 

Jsem vlastně hodně zvědavá na to, jak to se spánkem nakonec bude. Domek je zvyklý spát se mnou, ještě nikdy s nikým jiným nespal. 

Ale má hodně slabé spaní. 

Vždy, když jsme byli třeba na chatě a někdo mi řekl, ať Domka uspím a PŘENESU do postýlky jsem se musela smát. Domíka totiž nejde bez toho, aby se probral, ani přikrýt peřinou :))

Proto nevím, jak bude zvládat noční kojení a přebalování...

A tak mě napadá... Jak to děláte vy maminky, které máte jedno a více dětí a spíte (nebo jste spali) společně??

Jdeme do finále aneb "stihla jsem to napsat" :))

Tak jsme se s Emminkou propracovaly k 37. týdnu :) 

A aby se náhodou nestalo, že se na svět podívá dřív než napíšu slibovaný článek o tom, jak jsem si "vymyslela porod", tak se do toho raději pustím...

Ke psaní jsem se teď dlouho nedostala, ale ne proto, že by nebyla chuť, ale měla jsem takové vnitřní dilema. 

Když jsme byli s Domajzkem na prázdninách na Moravě, umřela mi babička. Najednou mi přišlo divné, psát na blog o tom, jak jsme cestovali s Domkem vlakem, jak jsme se měli...

Zároveň jsem ale nechtěla psát o tom, co bolí, o tom, jak jsem to Domkovi nedokázala vysvětlit, o smrti...
Nějak mi přišlo, že to sem nepatří.
Ale nezmínit se vůbec? To taky není fér...

31. týden aneb jak to teda bude? :)

Jak už jsem psala dřív, druhé těhotenství prožívám tak trochu jinak. Na jednu stranu nemám tolik času uvědomovat si jak všechno rychle běží, na druhou víc řeším všechno kolem porodu... 

A to i přes to, že jsem měla první porod v podstatě bezproblémový.

Bezproblémový z lékařského pohledu byl, ale postupem času jsem zjišťovala, že bylo několik věcí, které tak být nemusely, nebyly nutné a teď je tak nechci... Proto jsem se začala zajímat o všechno okolo přirozených porodů a porodů doma.

Ťuk, ťuk... aneb "Kdo tam?" :)

Měsíc s měsícem se sešel a já jsem "zase" tady :))

Věru, má frekvence psaní není nic moc, ale alespoň vás časově nezatěžuju :))

Výmluvu asi žádnou nemám.

Jen je léto, máme venkovní dítě...

Domík ráno vstane a většinou opustí obydlí už v pyžamu s tvrzením, že se jde jen vyčůrat na trávu. A je, prosím, jedno, jestli prší nebo svítí sluníčko. Doma jsme v podstatě jen na spaní a občas na jídlo (ale opravdu jen občas :)). Sympaťák s oblibou tvrdí, že kdyby věděl, jak málo času budeme trávit doma, nestaví barák tak velký a rozšíří altán :))

Nestíhání aneb mateřský kolotoč...

Ostudně jsem zjistila, že jsem psala článek naposledy v květnu.

Pravda, nikdy jsem o sobě netvrdila, že jsem bloggerka (natož tak bloggerka na plný úvazek), ale tohle je i na mě docela dlouhý výpadek...

Když mi dřív někdo tvrdil, že život s dítětem hrozně rychle ubíhá, říkala jsem si, že je to jen takové klišé.

Ani jsem se nenadála a jsem v tom kolotoči taky. A i přes to, že jsem kolotoče nikdy neměla ráda, tento miluju :)) 

Je pravda, že čas letí šíleně rychle...

Až se zima zeptá I. aneb pampeliškový fotoromán

Možná jdu s křížkem po funuse, ale když si honem honem pohnete, ještě to stihnete.

Předloni jsem dělala pampeliškový med a vydržel mi až do letoška. A protože se zásoby blíží k nule, na poslední chvíli jsme s Domkem natrhali poslední rozkvetlé pampelišky a dali se do tvoření.

Receptů na pampeliškový med/sirup je všude spousta...

Tady je ten náš, bez poměrů :))

Základem je nasbírat pampelišky (kdo by to čekal, že? :)). Přidali jsme i sedmikrásky a smrkové výhonky.

Nasbírali jsme tolik, aby zaplnily celý hrnec. Přidali jsme půlku pomeranče na plátky a zalili do plna vodou. Hrnec jsme dali na 48 hodin do sklepa.

Po 48 hodinách jsme vymačkali, co to šlo, přidali tolik cukru, co bylo tekutiny a asi hodinu a půl pomaličku vařili. Hustotu vyzkoušíte, když kápneme trošku na talířek a počkáte, až vychladne...

Vzniklý sirup nalijeme do vyvařených lahví a necháme vychladit :))

Pampeliškový sirup jde použít jako klasický sirup, jen musíte přidat trochu citrónu. V zimě pomáhá na nachlazení - do čaje jako sladidlo nebo jako sirup na lžičku. Já ho používám, když nakládám kuřecí křídla na grilování nebo jakékoliv jiné maso a nechci používat klasický med (toho mi přijde škoda).

Tak s chutí do toho a honem, ať to stihnete :))

Hrdobec aneb "všechno bude!"

Dnes je Den matek a já jsem dostala od Domíka dárek, na který jsem dlouho čekala...

Domek dnes poprvé spal celou noc!! 

(až na jedno probuzení, které si nepamatuju a zjistila jsem ho jen díky tomu, že jsme se vzbudili každý na jiné straně postele než jsme usínali :))) 

Čekala jsem na tento okamžik něco přes dva roky a i když to byla někdy dřina, vydržela jsem.

Proto ten hrdobec :)))

Vinařský půlmaraton aneb co se v mládí naučíš...

Původně se tento článek měl jmenovat 

-

"Vinařský půlmaraton aneb článek, který měl a neměl existovat" :))

Když jsem na začátku roku plánovala a vymýšlela, které závody budou mít tu čest, že budu jejich účastnicí :)), Vinařský půlmaraton byla jasná volba :)

Je v Pardubicích, takže bych to měla kousek.

Natrénováno docela bylo a já jsem se těšila, jak všechny ohromím svým neskutečným časem.

Měl to být článek o tom, jak to šlo...

♥ aneb ...

Možná jste si někteří všimli, že se trochu (dost) omezily moje sportovní příspěvky. 

Ne, že bych nesportovala, ale už toho opravdu není tolik....

Ve chvíli, kdy jsem si začala sepisovat termínovku a chystala se zaplatit startovné na Vinařský půlmaraton v Pardubicích jsem onemocněla. Bylo to na začátku února a po asi deseti, dvanácti letech mě nemoc položila. Táhlo se to se mno skoro tři týdny a já jsem z tréninku tak trochu vypadla...

Vždycky jsem měla trochu problém po nemoci nebo jakékoliv delší odmlce zase začít. Tentokrát to bylo těžší v tom, že mám Domíka...

Ale ona ta nemoc měla prozaičtější důvod a to oslabení organismu.

A to moje oslabení má už 14 týdnů :)))

Takže se v půlce října můžeme těšit na přírustek :))

Absence sportu a neustálé chutě na sladké (místo nevolnosti) má za příčinu, že mám, místo tabulkových 1 - 2kg, 4kg navrch, ale co... Sympaťák je zase spokojený, že je mě kus ženský :)

Na Vinařský půlmaraton půjdu jako divák, stejně tak na halfironman Czechman.
Za rok možná aktivně, ale to se uvidí...

Banánový chlebíček aneb banánová jízda pokračuje :)

Emina máma mele maso.

A ta Domkova?

Zpracovává zlevněné banány na sto způsobů :)))

Na facebook i na Instagram jsem dávala fotky banánového koláče, který jsem dělala podle Smoothcooking. Je výborný, jednoduchý a dá se udělat úplně bez cukru... 

Výhodou sladkých přezrálých, na oko nepřitažlivých, banánů je ta, že je (téměř) nikdo nechce, a tak se prodávají ve slevě a to dosti značné :)

Nedávno jsem přišla do zeleniny a prodavačky se zrovna chystaly vyhodit asi 2 kila banánů. Zakročila jsem a už jsem si za 23 Kč nesla domů hromadu banánů .)))

A teď už jen jak je zpracovat.

Granola aneb mňamka bez zbytečného cukru

GRANOLA

Tak je to tady...

Vlastně ani nevím, proč se granola jmenuje granola.

Vždycky jsme tomu říkali mussli, musli, mysli (což vlastně nevím jak se píše) a byli jsme spokojení.

Je ale pravda, že granola, zní tak nějak noblesněji... :))

Něco jak když jsem se ptala, jaký je rozdíl mezi tím, když děláš smoothie ve smoothie makeru nebo v mixéru a kamarád mi napsal, že když ho děláš ve smoothie makeru, tak si nepřipadáš jak lůzr (looser) :))

Už mi lásko není 20 let aneb jak jsem o narozeninách nechtěla psát :))

Už týden je mi třicet a Domajzkovi "da"...

Měla jsem v plánu napsat narozeninový příspěvek, ale protože nejsme moc oslavové typy, pořád jsem nepřišla na to, jak "narozeninový post" pojmout.

A tak dlouho jsem nad tím přemýšlela, až to vlastně nemá cenu, protože jak psát o tom, že před týdnem bylo to a nebo tamto :)

Obzvlášť, když jsme dárky Domkovi na narozeniny dali tak nějak postupně. Sympaťák nebyl dlouho doma, ale Domek o balíčku, který přišel s předstihem věděl (hlídá ráno z okna tety pošťačky :)). Věděl, že přišel dárek, ale taky že je balíček "tátou", tak se může rozbalit až "tátou" přijede :))

Domek si přál na narozeniny kolo a malý bagr. Přesně takto nám to oznámil. Kvůli kolu dokonce začal víc jíst :) Řekla jsem mu totiž, že když někdo nejí, tak mu bude napořád jeden rok a dva mít nebude :)
...a kolo je, pochopitelně, od dvou... :))

Bagr tedy dostal, když se Sympaťák na chvíli dostal domů, já jsem mu ušila povlečení a předala v den narozenin. Když jsem dostávala dárky na narozeniny já, přidali jsme mu pár aut, aby mu to nebylo líto a kolo dostane příští týden u babičky....

Takže sami můžete vidět, že psát u nás o narozeninové oslavě je tak trochu na dlouho :)))

(i když, jak to tak pozoruju, napsala jsem už docela dost :)))

Docela mě na facebooku překvapilo, kolik lidí mi tolerantně přálo míň roků. Je pravda, že když měla sestřenice třicet, tak to brala skoro jako konec života... :))

Mně vrásky na duši blížící se třicítka nedělala ani trochu. Nevím čím to je, ale nějak si na třicet ani nepřipadám :)) Vždycky jsem si myslela, že člověk ve třiceti bude už tak nějak dospělý.

Moje mamka mi ale kdysi řekla, že si ani ona dospělá někdy nepřijde, takže to mám nejspíš po ní :))

Navíc si říkám, že když budu dál sportovat, tak se konečně dostanu do vyšší věkové kategorie, kde už většinou není tolik závodnic :))) a po pravdě, čím jsem starší, tím se mi sportuje lépe, i když na to (kupodivu) nemám tolik času.
Dřív jsem v noci nespala, protože jsem se učila (málokdy) a nebo byla na pivu (často :))), teď nespím kvůli Domkovi. Evidentně mi ta absence spánku z důvodu nespavosti dítěte prospívá víc :)))
Dárky jsem měla (jako tradičně) v duchu sportovním :))

Jak to tak vidím, tak jsem nakonec ten narozeninový příspěvek nějak sepsala, i když jsem vlastně chtěla psát o něčem jiném :))

Chystala jsem dnes totiž článek o domácí granole, takže se můžete těšit na zítra :))

Lazaret aneb jak jsme nejeli na Moravu

Tak jsem zase tady, po dlouhé době...

Zrovna teď, kdy píšu článek, jsme se měli bavit s Domajzkem na oslavě babiččiných osmdesátin na Moravě. Hrozně jsem se těšila, nebyla jsem na Moravě skoro rok. 

Mám tam všechny příbuzné, krom mamky, která se loni přestěhovala do Kolína.

Místo toho sedím doma před krbem, venku fučí vítr a Domek s tátou v garáži tlučou do polínek a vylepšují krmítko pro ptáčky. 

Zní to jako docela ideální stav, ale já jsem se vážně těšila... :(

Nebyla jsem nemocná od svých 18 let, což je celých 12 let. Veškeré nemoci se mi vyhýbaly obloukem a když už jsem nemocná byla, odbyla jsem si to za dva dny a byl klid.

Minulou sobotu jsem se ale vzbudila s šílenou bolestí v krku, kterou jsem v první chvíli chtěla "přeběhat", ale protože nebylo hlídání, nakonec z toho sešlo.

(samotnou by mě zajímalo, jestli by mě to položilo úplně nebo vyléčilo :)))

A jak praví reklama "Maminky si nemohou vzít volno, maminky si berou...." a název nějakého léku, tak to bylo i u nás. Domkovi vysvětlit., že je máma nemocná moc nešlo, jen první odpoledne se nechal ukecat a byli jsme doma. Dokonce se slitoval natolik, že se přitulil a dal mi pusu :)) 

To je, mimochodem, totální vrchol Domkova mazlení :)))

Já jsem do sebe začala lít hektolitry ovocných šťáv se zázvorem, zázvorový čaj s medem a citrónem, uchýlila jsem se dokonce i k Bioparoxu, ale pro tentokrát bylo rozhodnuto, že si musím svoji nemoc takzvaně vyžrat...

Aby toho nebylo málo, v pondělí dostal teploty i Domek, ale jako pořádný chlapák to klasicky zvládnul v jednom dni, který strávil komplet na prsu a bylo dobře...

Celý týden byl ale strašně náročný a i když vždycky, když není Sympaťák doma, napíšu článek na blog, tak jsem nebyla schopná ničeho než základních domácích a mateřských úkonů. Každý den jsem před devátou uložila Domajze a byla jsem ráda, že jsem ráda. S vidinou četby knížky v posteli jsem se zavrtala do peřin a na knížku ani nedošlo...

Spojením mého nočního nespaní kvůli škrábání v krku a Domkova sabotování spánku, kdy si chtěl od jedné do třech v noci hrát, bych si ve středu dopoledne titul "Matka roku" rozhodně nedala. Byla jsem unavená, nervózní, prostě KO. Chyběl mi spánek, kolo, běh, Sympaťák a nervy na (ze mě) nervózního Domka...

Nevěřila jsem však tomu, že se já za týden nebudu schopná dát dohromady a na oslavu opravdu nepojedeme.

Ve čtvrtek přijel domů Sympaťák (pro jistotu taky nemocný) a v pátek bylo rozhodnuto, že jsem v takovém stavu, že se nikam nejede :( Obvolala jsem babičky a půlku příbuzenstva, stornovala jízdenky na vlak a šmitec... 

Ale asi to tak mělo všechno být...

Domek dnes ráno vstával až v 8:30, což je pro něj jeden z rekordů a stávají se samozřejmě jen tehdy, když je Sympaťák doma. Ten pak žije v mylné představě, že mám ráno vlastně pohodu :)) 

Přitom Domek dost často vstává už před sedmou, lotr... :))

S takhle pozdním vstáváním bychom ráno museli už docela kvaltovat a celé ráno by bylo asi hodně nervózní. 

Vrcholem však byl Domajzkův odpolední spánek, kdy zalehl ve 13:30 a v 17:00 jsem ho přemlouvala, ať vstává, že taťka vrtá a může mu jít pomoct do garáže :))

Celý ten dnešek mě tak nějak přesvědčil o tom (a psala jsem o tom už mockrát), že plánovat nenaplánovatelné se nedá...

A taky to, že nemůžu být pořád ta naprosto bezchybná, usměvavá a "všem po ruce" máma, dcera, sestra a že mám taky nárok na svoje chyby a únavu...

Ale aby to nebyl tak pesimistický článek, přikládám pár fotek toho, čím jsme se přes týden bavili a co se povedlo :)))

V den, kdy se vracel i Sympaťák, přišel pohled, který nám týden předtím poslal ze Sněžky...

Pěstujeme si avokádo :)

Ptáci využili situace, že napadl sníh a konečně využili krmítko...

Ušila jsem potah na starou matraci na válení před krbem :)