Vinařský půlmaraton aneb co se v mládí naučíš...

Původně se tento článek měl jmenovat 

-

"Vinařský půlmaraton aneb článek, který měl a neměl existovat" :))

Když jsem na začátku roku plánovala a vymýšlela, které závody budou mít tu čest, že budu jejich účastnicí :)), Vinařský půlmaraton byla jasná volba :)

Je v Pardubicích, takže bych to měla kousek.

Natrénováno docela bylo a já jsem se těšila, jak všechny ohromím svým neskutečným časem.

Měl to být článek o tom, jak to šlo...

Běžet však na začátku 15. týdnu těhotenství se mi už nechtělo. Nejspíš bych závod zvládla, ale neužila bych si ho, jak jsem si představovala. 

Navíc představa, že by se něco "pokazilo" mi za to nestála...

Pořád říkám, že se alespoň dostanu do vyšší věkové kategorie a budu mít větší šanci na relativně dobré umístění. 

Na půlmaraton jsme se ale i tak vydali.

Zjistila jsem, že se dopoledne poběží Lidový běh Vaňka Vaňhy na 1900 m. Tak jsem se zeptala Domíka, jestli by chtěl závodit... Řekla jsem mu, že budeme mít číslo, jak velcí závodníci, že řeknou "Tři, dva, jedna, teď" a pak poběžíme a v cíli dostaneme medaili :))

Musím říct, že byl nadšený. 

Trénoval doma starty, odpočítával si "Te, pe, da" a běhal po chodbě :)

Taky jsem se měla konečně na závodech potkat s mojí "virtuální kamarádkou" Bety, která píše blog "Utíkej mami utíkej" a Markem z blogu "From pub to Ironman".

Den to byl úžasný, dlouho jsem si neužila takovou pohodu a hlavně jsem závodní atmosféru, a to i přesto, že jsem se půlmaratonu neúčastnila.

Domek byl z čísla na bundě trochu nervózní, ale když zjistil, že mají čísla i ostatní, byl ochotný si ho nechat. Sportovně snědl na snídani chleba s marmeládou, pokračoval banánem, ovocnou kapsičkou a sušenkou :))

 Z 1900 m závodu jsem Domíka 1720 m nesla "na koni" :)) 

Domek si to pochvaloval, říkal, že se mu to moc líbí a že zase na nějaký závod půjdeme, ale že "mámou, nohy, auau" :))

Cíl "proběhl" Domek v neskutečném čase 20:40, dostal medaili a Corny tyčinku, kterou po svém neskutečném výkonu ihned spořádal a mohli jsme vyrazil na sraz s Bety a Markem. Nevím, jestli to bylo těhotenskými hormony nebo čím, ale byla jsem z našeho setkání nějak dojatá. Hrozně jsem se na to, až se spolu potkáme, těšila! Jen škoda, že jsme měli tak málo času a moc si toho nestihli říct...

Pořád jsem ještě nevěděla, jestli uvidíme alespoň start půlmaratonu. Domek už dlouho nechtěl spát v nosítku a v kočárku spal celkově málokdy... S tím se mi navíc nechtělo tahat. Start byl v jednu hodinu, závodníci bylo vyrovnaní na startu a Domek radostně cákal kaluže na kolemjdoucí (moje nervy :)). 

"Te, pe, da" a bylo odstartováno... :))

Domík si chvilku poslechl beatovou skupinu, která hrála u divadla a znaven okolnostmi se nechal vzít do nosítka. Za tónů hudby usnul... 

Půlmaraton jsem tedy odfandili v tichosti, protože ho celý prospal. Vzbudil se ve chvíli, kdy přibíhali závodníci okolo času 1:25hod :) Tvrdil mi, že celou dobu koukal :))

Byl to úžasný den a už se s Domkem těšíme na triatlon Czechman u Pardubic na Hrádku!!